V pátek jsme odehráli v Charkovském Divadle mladého diváka dětské představení Tůdle Nůdle. Děcka se radovala, smála, komunikovala s námi, my jsme se potili, aby jsme správně vyslovovali naučené věty v ruštině, ale bylo to veselé, tak jak má klaunské představení být. Byla to vlastně moje klaunská premiéra, nikdy předtím jsem klauniku dělat nezkoušel. Klaunika má svoje docela přísná pravidla, protože když je nedodržíte a nebo uděláte jen tak napůl, nikdo se na vašem výstupu nezasměje. V nejhorším případě by se mohl začít i nudit, což by znamenalo, že by bylo lepší tohle řemeslo pověsit na hřebík. Děcka se naštěstí smála a dospělí taky.

U všeho nesměli chybět ani Charkovská televize a noviny. Člověk tu tak nějak rychle pochytí jazyk, během dvou dnů je schopen poměrně slušně komunikovat na základní úrovni a tak jsem i já mohl vysoukat své dvě nepříliš slavné a lámané věty do místních médií.